High Point

High Point je na současném trhu zavedenou značkou, která je synonymem pro outdoorové, sportovní a volnočasové oblečení prvotřídní kvality. Vzhledem k výrobní tradici rodiny Schwarzkopf je pro nás současná činnost společnosti ve všech směrech zavazující. Výrobní sortiment se od původní produkce liší, filozofie předků však zůstává. Sloužíme kvalitou a vysokou technickou náročností našich výrobků.

Výrobky High Point jsou nepostradatelnou součástí vybavení horolezců, sportovců, ale i běžných turistů, kteří žádají vysokou kvalitu. Základní sortiment, na který se značka High Point v současnosti zaměřuje, je membránové a péřové expediční oblečení. Naše vysokohorské komplety jsou nejzastupovanější značkou českých expedic. Ty nejvyšší vrcholy světa spatřila značka High Point téměř stokrát. Kromě vysoce technicky náročných výrobků přinášíme na trh i kompletní sortiment sportovního oblečení a doplňků.

Záměrem naší společnosti je usilovat o své stávající kvalitní postavení na trhu v ČR i v zahraničí. Za pomoci našich zkušeností a erudovanosti chceme i nadále poskytovat jen ty nejlepší výrobky a služby s přidanou hodnotou, vyrobené u nás v ČR.

V 30. letech 19. století byla na území Šumavy a tedy i v Sušici silně rozvinuta kožedělná výroba, která měla značný vliv na rozvoj města. Koželuhové tehdy měli svůj vlastní cech se všemi atributy, které k němu náležely - korouhví, pečetí a cechovní pokladnou. Nejvýznamnější ze zavedených podniků té doby byla firma Schwarzkopfova, jejímž zakladatelem byl Abraham Schwarzkopf.

Všechny koželužské dílny bývaly původně uvnitř města Sušice a šířily kolem sebe nezaměnitelnou ”vůni”. Proto roku 1887 rozhodlo městské zastupitelstvo, že všechny dílny z vnitřního města musí být odstraněny. V roce 1898 tak byla Zikmundem Schwarzkopfem zahájena výstavba nové koželužny a vzniká jeden z nejmodernějších závodů na zpracování kůže v regionu.

Od zpracování kůže k samotné výrobě je jen malý krok a tak v roce 1916 zakládá Moric Schwarzkopf továrnu na výrobu obuvi, spojuje oba závody v jednu akciovou společnost, vlajkovou loď, jež ponese věhlas této rodiny. Moric podnik během několika let značně rozšířil a dosáhl velkých úspěchů i v zahraničí.

“Ševcárna”, jak se podniku přezdívalo, byla jedinou obuvnickou továrnou, která přežila Baťovu velkovýrobu. Dokázala odolat trendu obuvi za lidovou cenu. Sušické boty byly sice oproti „Baťovkám“ dražší, ale byly zároveň o mnoho kvalitnější.

Firma Schwarzkopf byla první svého druhu, která dávala na kvalitu své obuvi záruku. Továrna zaměstnávající okolo 400 osob byla schopna vyrobit 300.000 párů obuvi ročně. Obuv byla navíc vyráběna v malých sériích a návrháři pečlivě sledovali všechny světové módní trendy. Výrobky - usně zn. VOLSKÁ HLAVA a TERNO nebo boty značky STAR SHOE či IDEAL byly velmi oblíbené a oceňovala se i jejich kvalita.

Po smrti Morice Schwarzkopfa v roce 1937, se stávají jedinými akcionáři jeho žena Julie a synové Karel a Zikmund. To již slavila sušická obuv velké úspěchy v zahraničí a tak není divu, že téměř dvě třetiny produkce byly určeny na vývoz do Anglie, Jižní Afriky, Asie a především do Ameriky.

Typ dámského střevíce FANE se v roce 1947 stala botou roku a odnesla si zlatou medaili z prestižní světové designové soutěžní výstavy v Bernu. Kromě bot firma vyráběla celou řadu dalších výrobků, například soupravu Konference za 999 korun. Byla to dámská souprava obsahující kabelku, pudřenku, pásek na šaty i pásek na hodinky a také krásnou koženou růži na klopu. Na konci 40. let však světové úspěchy a slávu sušické výroby od zkázy dělí už jen několik měsíců.

Těžký rok 1948 přináší znárodnění a následnou nenávratnou likvidaci rodinné firmy. Závod na výrobu obuvi byl nejprve změněn v JITONU (Jihočeská továrna na nábytek) a později zde byl umístěn jeden z pobočních závodů Solo Sušice na výrobu voštin. Schwarzkopfovy koželužny byly upraveny komunistickým režimem na kasárna pro pohraničníky. Celá továrna, včetně zařízení obou provozů koželužny i ševcárny, byla zničená a rozkradená. Schwarzkopfům byl v té době, kromě znárodněné výroby, zabaven veškerý majetek včetně rodinného sídla.

Tehdejší majitelé společnosti Karel se Zikmundem se velmi těžce vyrovnávají se ztrátou budovaného rodinného podniku. Karel pod tíhou společenských změn emigruje a jeho cesta končí v USA. Zikmund zůstává v Sušici a stará se o svou těžce nemocnou matku, jako jediný zůstává v Sušici dodnes. Část rodiny a další potomci tak po mnoho let s hořkostí a nenapravitelnou křivdou žijí mimo Sušici včetně Zikmunda Schwarzkopfa, obnovitele porevoluční výroby.

Vnuk Morice a zakladatel novodobé historie Zikmund Schwarzkopf v té době žije se svou rodinou mimo Sušici nedaleko Plzně. Pracuje v keramických závodech a později svůj nesouhlas s režimem ventiluje tvrdou prací v lese a v přírodě, kterou miluje. Věnuje se lezení, turistice a podobně jako většina Čechů si svůj první spacák, větrovku nebo kalhoty se svou ženou šijí z tehdy dostupného „šusťáku“ v kuchyni panelákového bytu. Oproti jiným domácím výrobcům v totalitním režimu má tahle undergroundová výroba oblečení a doplňků jednu zvláštnost. Dědictví výrobních zkušeností, základní technické vzdělání a hluboce zakotvené výrobní uvažování umožňují tvořit zcela profesionálně i v těchto primitivních podmínkách. Možná právě tyto předrevoluční okamžiky dávají vzniknout myšlence, která ihned po revoluci dostává reálný rozměr.

Pomyslné světlo na konci tunelu je zažehnuto jiskrou listopadových událostí v roce 1989. Pád komunistického režimu a obnovení soukromého podnikání dávají novou naději k získání rodinného majetku a touhu po znovuobnovení výroby. Další hořkost však na sebe nenechává dlouho čekat a přichází v podobě inventarizace původního majetku, výrobních a rodinných nemovitostí. Z továrních a výrobních prostor jsou jen zničená torza, z rodinného sídla navrženého architektem Freiwaldem je po necitlivém působení komunistů dům, který se dá obývat jen stěží.

Touha navrátit jménu Schwarzkopf opět patřičnou slávu žene Zikmunda vydělat svůj první kapitál na obnovu výroby do nedalekého Bavorska. V té době vichřicí postižené šumavské lesy dávají pracovní příležitost pro mnoho dělníků z tehdejšího východního bloku. Pracovní příležitost určuje směr první investice. Byl to Trabant pro nezbytné cestování za prací a motorová pila, kterou se Zikmund prořezává k prvním větším výdělkům a tolik potřebným financím na obnovu poničeného rodinného sídla. Záměr je jasný. Budeme vyrábět tak jako naši předci a obnovíme tradici. Ke konci roku 1990 si Zikmund pronajímá místnost na Přešticku a za pomoci své ženy a syna zde zahajuje výrobu spacích pytlů a péřových bund – zatím jen v malém měřítku.

Výlety do přírody, „kuchyňská“ výroba spacáků a volné prostory rodinného sídla společně s vydělanými prostředky dávají vzniknout myšlence nové. Myšlence, která musela být oproštěna od ambicí obuvní výroby, nikoliv však od výroby jako takové. Zikmund společně se svým bratrem Zdeňkem zakládá firmu SPORT SCHWARZKOPF. Za první vydělané peníze nakupují šicí stroje a materiály a v částečně opravené Schwarzkopfově vile na břehu řeky Otavy, na místě kde v 19. století stály první koželužny, je započata výroba outdoorového vybavení ve velkém. Přijímají se první zaměstnanci, a za pomoci tehdy velmi drahých bankovních úvěrů s úroky blížícími se téměř 20% investuje firma do strojního vybavení a zcela jasně určuje směřování novodobé výrobní historie rodiny.

Na konci devadesátých let firma zaměstnává téměř 40 zaměstnanců a specializuje se na náročnější výrobky - bundy. Bundy Schwarzkopf v krátké době získávají mezi turisty, horolezci a širokou veřejností věhlas a stávají se synonymem pro prvotřídní kvalitu a vysokou funkčnost. Po svém prvním výstupu na Mount Everest přichází tehdy mladý a sebevědomý horolezec Radek Jaroš a nechává si u Schwarzkopfů ušít spacák a bundu odpovídající podmínkám, které panují na nejvyšších vrcholcích. Tím začíná spolupráce se současným nejlepším českým horolezcem, kterého následně oblékáme na všech jeho výpravách a v roce 2014 uzavíráme Korunu Himálaje.

Ambice exportovat výrobky do sousedních zemí dostává značku Schwarzkopf do kolizí s názvem stejnojmenného výrobce kosmetiky, jehož tradice není tak dlouhá jako ta sušická, přesto západní trhy často názvy spojují. S ohledem na fakt, že turistika, lezení a nakonec i znovuoživení výroby je o snech a cestě vzhůru, výrobky textilní výroby ze Šumavy dostávají nové označení – High Point.

V roce 2006 opouští bratr Zdeněk společnost a novými společníky se stávají žena Ilona a syn Zikmund ml..

Radek Jaroš, jeden z prvních stálých členů lezeckého týmu High Point, zdolává čtrnáctý osmitisícový vrchol světa. Dne 26. července 2014 se zapisuje do síně slávy horolezectví jako patnáctý člověk na světě, který dobyl všechny osmitisícové vrcholy bez použití kyslíkového přístroje. Vrchol K2 8611 metrů vysoké hory, která mu jako poslední odolávala, pokořil Jaroš na pátý pokus a zkompletoval tak jako první Čech "Korunu Himálaje".